Druhá etapa Czech Tour (2.1) patřila profilem k nejobtížnějším na letošním ročníku – nejen dvojím přejezdem stoupání na Pustevny. Přesto Michal Schuran získal dres nejlepšího vrchaře a Márton Dina, finišující ve společnosti špičkových jezdců první světové divize, zakončil jako nejlepší a pouze jeden ze dvou jezdců z kontinentální úrovně, kteří se umístili v první dvacítce.

Foto: ATT Investments / Filip Bezděk

Na cestě ze Zlína na Pustevny cyklisté na 173 km nastoupali 3 300 výškových metrů. V cestě jim stálo deset obtížnějších stoupání, přičemž čtyři měly status vrchařských prémií druhé a první kategorie.

Profilovou náročnost podtrhla i skutečnost, že se dobrých 70 km intenzivně bojovalo o účast v úniku. Ten klasický denní se v etapě vůbec nevytvořil, ale mezi těmi, kteří se nějaký čas pohybovali před pelotonem, patřil i Michal Schuran.

Michal byl natolik silný, že dokázal zvítězit na druhé a projet na 2. místě třetí vrchařskou prémií, a když k tomu přidal body ze včerejška, oblékl po etapě bílý dres s červenými puntíky. Před druhým v této soutěži, zároveň vítězem etapy a průběžným lídrem závodu Marcem Hirschim (UAE Emirates), má náskok 6 bodů. Michal byl navíc vyhlášen nejbojovnějším jezdcem etapy.

Poté, co byli uprchlíci dostiženi, se šlo do finále – výjezd na Pustevny (9,5 km, 5,7 %). Většina stoupání se jela v ostrém tempu, ze kterého se odpadalo. Teprve v posledních dvou kilometrech došlo na rozhodující ataky, z nichž nejlépe vyšel švýcarský borec.

Márton Dina se až do samého závěru držel v první nepočetné skupině, nakonec mu jeho úsilí stačilo na 12. místo, přičemž před ním dokončilo šest jezdců z týmů první a pět z týmů druhé divize.

„Dnes to byl velmi těžký den. Jelo se od startu velmi rychle, protože se neustále nastupovalo do úniků, které ale nejsilnější týmy stále sjížděly. Je skvělé, že Michal Schuran se nakonec do úniku dostal a získal vrchařský dres. Mně kluci hodně pomohli, abych byl pod cílovým kopcem v dobré pozici. Cítil jsem se v něm velmi dobře, i když jsme ho jeli hodně rychle. Na špici skupinky, z níž předtím poodjeli dva lidi, jsem se držel až do mety 500 metrů před cílem. Pak jsem sice už nestačil, ale i tak jsem hodně spokojený,“ svěřil se maďarský vrchař.