Cape Epic je považován za nejslavnější a pravděpodobně také nejnáročnější etapový MTB závod na světě. Každý rok se jej zúčastní stovky dvoučlenných týmů, které se osmidenní klání snaží přežít. Začíná hodinovým prologem, po kterém následuje sedm dlouhých etap. Celková dráha letos čítala 617 km a 16 500 m stoupání, díky kterému má závodní trasa 20. ročníku Cape Epic nejvyšší převýšení na kilometr v historii.

Foto: Ghost Factory Racin Team Instagram ((@ghost_factory_racing)

Letošní ročník byl zahájen prologem ve vinicích v Lourensfordu blízko města Stellenbosch. První tři etapy se odehrávaly v okolí města Tulbagh s tím, že třetí byla designována jako přechod do okolí města Wellington, kde se závodilo následující dva dny. Nakonec se závodníci přesunuli do centra horské cyklistiky v Jižní Africe, do města Stellenbosch. Délka jednotlivých etap se pohybovala od 67 do 97 km s převýšením v rozmezí 1 750 až 3 000 m. prvních pár dnů bylo extrémní horko, a to i na Africké poměry. Teploty se šplhaly až ke 40°C. Na závěr závodu však klesly pod 20° C a přidal se občasný déšť.

Jasnými favoritkami závodu byly mistryně světa v maratonu Mona Mitterwaller a Candince Lill z týmu Cannondale. Na start se za tým Specialized postavila také vítězka Epic Sofia Gomez Villafane spolu se Samarou Shepard. Týmu Ghost byly sice přiznávány naděje na úspěch, měl však jen vnější šance. Zvláštností letošního ročníku bylo jistě to, že v každém týmu byl zastoupen minimálně jeden nováček, přičemž za tým Ghost se na startovní čáru postavily jezdkyně, z nichž ani jedna neměla předchozí zkušenosti s Cape Epic.

Cape Epic byl v hledáčku Anne Terpstry již řadu let, nicméně se jí stále nedařilo zařadit jej do závodního programu. Nejblíže byla v sezoně 2020, kdy plánovala svou první účast, její start však zastavila pandemie koronaviru, která vypukla den před samotným startem: „Závod jsem chtěla jet už tolikrát, nikdy se však nevlezl do programu, navíc z něj měly spolujezdkyně z týmu příliš velký respekt. Zúčastnit se a jet jej jen tak z někým pro mě nepřicházelo v úvahu. Po loňské skvělé zkušenosti z Tankwa Treku v Jižní Africe jsem se Nicole zeptala, jestli by do toho šla. Vše si musela nejdříve promyslet, ale když nakonec řekla ano, nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Předtím jsme spolu sice jely jako tým etapák jen jednou, ale šlapalo nám to opravdu dobře. Dost nám pomohlo, že jezdíme v jednom týmu od roku 2021 a docela se známe. Těším se nejen na závod, ale taky na to, že jej pojedu právě s Nicole.“ Řekla před závodem Anne Terpstra.

„Alespoň jednou se zúčastnit Absa Cape Epic mám na bucket listu od začátku mé profi kariéry.“ Přiznala Nicole Koller. „Těším se na náročné, ale hádám že zároveň úžasné, hodiny v sedle v nádherné krajině Jižní Afriky. Minulý rok jsme s Anne (Terpstrou) společně jely na Tankwa Treku a myslím, že jsme jako tým fungovaly docela dobře. Byly jsme schopné popravdě si říct, jak se na kole cítíme, jestli máme ještě dost energie nebo dostatečné jezdecké schopnosti. Závodit společně na Absa Cape Epic byl jen další logický krok. Myslím, že jsem jezdkyně, která v sedle zvládne dlouhý den, ale nikdy jsem nejela tolik dní v řadě za sebou. To bude naprosto nová zkušenost. Předpokládám, že během týden dlouhého závodu se může spousta věcí pokazit a nastat řada nečekaných obtíží. O to víc se na toto dobrodružství těším!“

„Pro nás jako pro tým je závod určený k nabytí nových zkušeností a impulsem ke změně přípravy v nadcházející sezoně. Přestože letošek je olympijským rokem, zvažovali jsme s trenéry, zda a jaký má smysl zúčastnit se Cape Epic. Anne a Nicole mají do jisté míry odlišnou strukturu sezony i její vrcholy. Anne má relativně jistou startovní pozici v Paříži, naopak šance Nicole ve Švýcarsku nejsou příliš velké. Ani u jedné však není brazilský otvírák sezony extra důležitým závodem. S ohledem na tyto fakta necestujeme do jižní Afriky jako turisté, zároveň však nemáme žádný tlak na jakoukoliv výhru. Umístit se na podiu během některé z etap budeme považovat za velký úspěch, cokoliv dalšího je bonus.“ Řekl před závodem Thomas Wickles.

Závod se však vyvinul diametrálně odlišným směrem, když Ghost tým s více než minutovým náskokem na všechny favoritky vklouzl do oranžových dresů lídryň hned v prologu. Od té doby denně bojoval o etapové vítězství. Výsledek první etapy definoval sprint s týmem Cannondale. Druhou etapu ukončily Anne a Nicole těsným sedmisekundovým náskokem. Třetí etapa přinesla největší časovou mezeru mezi Ghost a Cannondale týmem – celou 1 minutu a 16 vteřin v prospěch závodnic Ghost týmu. Čtvrtou etapu zakončoval opět sprint mezi třemi týmy. V páté etapě Anne a Nicolle zvýšily svůj náskok o 20 sekund a v následující etapě o celých 60 sekund. Do závěrečné etapy vstoupily jezdkyně Ghost týmu neporažené, ale s náskokem pouhých 3:51 sekund. Bylo jasné, že jediná drobná chyba, jindy nevýznamný defekt nebo kolize by narušily jejich dominantní postavení, přerušily dosud nekončící řetěz vítězství a zničily veškeré naděje na finální vítězství.

„Závod byl zcela jistě nudný, pokud byste jej hodnotily dle výsledkových listin. Kdo jej ale doopravdy sledoval, dospěl ke zjištění, že tohle byla z hlediska kvality ta nejsilnější ženská sestava v historii Cape Epic. Všichni experti se shodli na tom, že letošní Cape Epic znamená novou éru v kategorii UCI Women’s Elite a na zdejší celkové vítězství je třeba pohlížet s ještě větší prestiží než dosud.“ Vyjádřil se po závodu Thomas Wickles.

Díky technické převaze a skvěle zvládnutým sprintům dokázaly závodnice z Ghost týmu ušetřit během týdne dostatečné množství sil, které na závěr efektivně využily. Ve velkém finále byly soupeřky znatelně slabší, zatímco Anne Terpstra a Nicole Koller si poslední kilometry viditelně užívaly a další výhrou dokázaly svůj náskok dokonce zdvojnásobit.

„Na Cape Epic jsme přijely bez očekávání s tím, že se jednou či dvakrát snad dostaneme na pódium. Když budeme mít perfektní den. Stály jsme proti dvěma nejlepším maraton jezdkyním na světě. Candince má navíc dokonalé znalosti zdejších tras, na kterých zná pravděpodobně každý kámen. Odjet odsud poprvé a držet osm vítězství za osm dní závodění získaných v této konkurenci … to je něco, s čím jsme se ještě tak úplně nesmířily. Zdá se mi to nereálné, ale jsem si jistá, že během pár dní se to srovná. Chtěla bych vyjádřit respekt Candince a Moně. Celý týden jsme spolu tvrdě bojovaly o každou vteřinu. Z dlouhodobého hlediska jsme nakonec byly jen o něco silnější a vždy jsme dokázaly perfektně implementovat naši taktiku. Chtěla bych také mnohokrát poděkovat všem, kteří nám drželi palce. Pro mě to byl bezpochyby jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem na kole zažila. Myslím, že mi to do budoucna přidá extra body sebevědomí.“ Zářila po závodě Nicole Koller.

Po osmi vyčerpávajících dnech byla Anne Terpstra v podobně dobré náladě, jako den první, zato ale výrazně unavenější: „Celý týden byl jedinečným zážitkem. Vždy jsem snila o tom, že se Cape Epic zúčastním, ale ani v těch nejdivočejší představách mě nenapadlo, že by se závod mohl vyvrbit tak, jako minulý týden. Spolu s Nicole jsme se jako tým dokonale harmonizovaly. To je jisté. Vzájemně jsme si byly vědomy silných i slabých stránek a upřímně jsme spolu komunikovaly. Co je ale nejdůležitější: staráme se jedna o druhou, protože se máme rády. Popravdě jsme se v posledním týdnu nedozvěděli o sobě navzájem nic nového. A to bylo nejspíše klíčové. Přestože byl pro nás Epic novým územím, nešli jsem na něj nepřipraveny. Závodní úseky jsme si prohlédly předem, v JAR jsme byly nesčetněkrát, věděly jsme, jaké vybavení funguje, na Tankawa Treku jsme si vyzkoušely práci v týmu, vždy jsme měly připravený plán pro každou situaci, a především jsme měly přesný nutriční plán sestavený naším výživovým poradcem. To vše udělalo ten rozdíl, díky kterému jsme zvítězily. Na trati jsme sice byly jen v malém týmu, nicméně v pozadí pracovalo na konečném výsledku bezpočet lidí. Díky každému z nich teď můžeme slavit, než začneme myslet na Světový pohár v Brazílii.“

Anne Terpstra a Nicole Koller dokončily závod bez závad na svých Lectorech FS za 30 hodin a 56 minut s náskokem 8:36 minut. Světový pohár začíná v Brazílii dvěma koly poblíž Sao Paola a na konci května se přesune do Nového Města, kde se odehraje jeho první evropské kolo.