Red Bull Valparaíso Cerro Abajo – jeden z nejnáročnějších downhillových sjezdů vůbec. Pečlivě promyšlený závod v malém městečku uprostřed Chille vybírá nejprudší a nejužší uličky tak, aby dal pořádně zabrat i nejlepším bikerům na světě. A mezi ně Tomáš Slávik bezpochyby patří. Tentokrát jej však trať málem porazila. Už při tréninku téměř spadl ze střechy, načež si nešťastně poranil kotník. Nebyl by to však Tomáš, aby vše nakonec neproměnil ve zlato. Letos již třetí. Jak se na celý závod dívá on sám?

 foto: Red Bull Content Pool, Jurgen Westemeyer, GaryGo

Jak se cítíš po závodním víkendu?
Je to docela zajímavej pocit. V první řadě jsem teda strašně šťastnej, že to vyšlo a vítězství se podařilo. Celý příběh je hrozně silnej. Zároveň se cítím roztřískanej, protože jsem tělu dal opravdu hrozně zahulit. Noha je teď v totální kaši. Čeká mě magnetická rezonance, kde budu zjišťovat, jaký jsou ztráty. Psychicky se ale na rozdíl od těla cítím naprosto úžasně!

Red Bull Valparaíso Carro Abajo 2023. Jaké v tobě bude vyvolávat tento ročník vzpomínky?
Když se zamyslím nad celou svojí kariérou, tak bych řekl, že to byl jeden z největších závodních dnů za jejích 30 let. Je to třetí vítězství, který mi trvalo dlouho. Když jsem projel cílovou bránou, tak ze mě spadl obrovský batoh. Batoh daleko silnější, těžší a intenzivnější, než na světovém šampionátu.
Díky tomu, že jsem den předtím málem spadl ze střechy, ráno na trénincích jsem potom jezdil excelentně, ale v poslední tréninkové jízdě na nejrychlejší a nejtěžší části tratě mě to poslalo do zdi a bylo jasný, že se musím katapultovat. Přístál jsem asi v 50 km/hod do schodů a kotník to nevydržel. Celý tento příběh letošní ročník naboostoval a zintenzivnil. Vůbec jsem nevěřil, že by to nakonec takto mohlo dopadnout.

Co se ti honilo hlavou, když sis poranil kotník?
Prvně jsem vlastně vůbec nevěděl, jak se dostat dolů. Lidí na trati bylo hrozně moc, nedalo se mezi nimi prorvat. Trvalo by to asi 40 minut a já jsem věděl, že za hodinu startujeme kvalifikaci. Naštěstí jsem potkal kamaráda na elektrokole, ten mě vzal bočními uličkami, a pak jsme normálně vletěli na trať a sjeli to co nejrychleji dolů za doktorem a fyzioterapeutem, abych věděl, jestli mi dají zelenou a zkusíme to nějak dát dohromady. Kluci z fyzia KIFIT jsou bouráci, kteří se specializují na zranění sportovců na závodech. Do žíly mi zavedli nějaký "painkillery" a začali mi masírovat urvaný vazy, snižovat otok, a potom mi to do tvrda zatejpovali.

Co se vlastně vůbec stalo?
V nejtěžší sekci jsem škrtnul řidítkem o zeď. V tu chvíli mě to poslalo do zdi, do zábradlí a zase do zdi. Pak už jsem věděl, že jdu k zemi, tak jsem z kola vyskočil. Přistál jsem na nohy a kotník to v té rychlosti nevydržel.

 
Existovala pro tebe možnost se po zranění vzdát hlavního závodu?
Po cestě do fyzio stanu jsem si dával šanci tak 20:80, že nepojedu. Byl jsem z toho fakt smutnej a zničenej. Už jsem přemýšlel, jak si tady na tu sekci budu muset dát příští rok pozor. No ale pak jsme kotník dali dohromady. Nejhustější bylo, že když jsem ležel dole u doktorů, tak za mnou najednou přivezli mého největšího soupeře, který si zlomil zápěstí.

Jak hodnotíš letošní trať závodu?
Trať byla bezpečná. Určitě bezpečnější než minulé ročníky. S klukama jsme ji znali a věděli jsme, do čeho jdeme. Problém je, že když nás tady člověk postaví na chodník na rovince a řekne nám, ať závodíme a jedeme co nejrychleji, tak se do toho taky tak pustíme. Najednou jsme ale byli na hranici svých možností, která potom přináší ty pády.

Všude píšeš, že sis splnil sen. Už víš, jaký bude tvůj další?
Ještě to celé vstřebávám. Snažím se uvědomit si, co se mi vlastně podařilo. Pro mě byla důležitá ta hranice tří vítězství, takže si myslím, že další rok na závod pojedu v dobrým rozpoložení, nebudu na sebe vyvíjet takový tlak a bude to mnohem "příjemnější". Teď je asi můj další cíl umístit se v čerstvě vzniklé sérii co nejlíp. Budou teď dvě nové lokality, kde jsem nikdy nezávodili, tak se hlavně nezranit a užít si to stejně jako tento víkend.